VIDEO: Co se musí naučit šimpanzí sirotek, aby mohl ke svým? Dívejte se na Primě PLAY

82letá Jane Goodallová zůstává jediným člověkem, kterého šimpanzi přijali do tlupy. Snadné to ale nemají ani opuštění lidoopi, jak uvidíte v dokumentu Příběh šimpanzice Canelle na Primě PLAY.
Půlroční šimpanzí sirotek Canelle
Půlroční šimpanzí sirotek Canelle
archiv Prima ZOOM
Reklama

Legendární britské primatoložce Jane Goodallové bude letos 83 let a vloni jsme ji mohli vidět i v České republice – 11. a pak i 13. prosince si prohlédla především „africké“ pavilony v ZOO Praha. Její snaha o poznání ohrožených šimpanzů začala nenápadně v roce 1957, kdy přicestovala do Keni, aby pomohla na farmě svého přítele. V Africe se potkala s archeologem Louisem Leakeyem, který ve východní Africe pátral po předcích člověka.

Jane Goodallová
Jane Goodallová
Wikimedia Commons

 

Goodallová se nechala přesvědčit ke spolupráci a vrátila se do Londýna, kde studovala anatomii primátů. Do Afriky se vrátila v roce 1960, tentokrát ale do Tanganiky (dnešní Tanzánie), kde v národním parku Gombe zahájila svůj první projekt zaměřený na pozorování šimpanzů. Místo aby šimpanze jen počítala, jak bylo tehdy běžné, přidělila jim jména a začala na ně nahlížet jako na samostatné osobnosti, které mají v tlupě své konkrétní postavení. Dnes jde o běžnou metodu, ovšem začátkem 60. let to byl revoluční postup.

V 70. letech popsala mnoho druhů chování šimpanzů uvnitř tlupy i mezi jednotlivými skupinami. V Gombe se dokonce stala v letech 1974–78 svědkem brutální války mezi šimpanzi. Podařilo se jí také stát se jediným dosud známým člověkem, kterého šimpanzi přijali za člena tlupy. Na nejnižší společenské příčce tehdy v tlupě strávila 22 měsíců. Její práce inspirovala mnoho dalších biologů a ochránců přírody.

Když se šimpanz usmívá

Mají šimpanzi náboženství? Zvláštní rituály naznačují, že je to možné

 

Šimpanzí slečna z Kamerunu

Životy šimpanzích mláďat, jejichž rodiče zahynuli nebo byli zabiti pytláky, zachraňuje i Patricia Leschaeve na speciální záchytné stanici v Kamerunu. Její tábor na břehu řeky Sanaga už pomohl vychovat a vrátit zpět do džungle skupinu šimpanzů, teď je na řadě i šest měsíců stará šimpanzí slečna Canelle. Jenže to není vůbec snadný proces – potrvá to nejméně 4 roky.

Příběh šimpanzice Canelle - hlavně se nebát vody

 

Aby se mohl šimpanz vrátit do svého přirozeného prostředí, musí se naučit ohromné množství dovedností. Nejde jen o to, jak si najít potravu nebo vodu a jak si zajistit místo na spaní, ale také jak se začlenit do nové tlupy. Šimpanzi jsou vysoce sociální opice a bez silné citové vazby nedokážou v džungli přežít. Patricia vždy vystupuje v roli náhradní matky, a pokud by ji nalezené opičí mládě nepřijalo, jeho cesta k životu v džungli se zkomplikuje.

Patricia Leschaeve se stala pro Canelle náhradní matkou
Patricia Leschaeve se stala pro Canelle náhradní matkou
archiv Prima ZOOM

 

Celých pět let trvalo, než Canelle zvládla všechny dovednosti běžného šimpanze. Na novou tlupu, s níž bude vysazena do divočiny, čeká ostrov uprostřed řeky. Budou zde nějakou dobu chránění před predátory. Ve skutečnosti získala Patricia Leschaeve od kamerunské vlády ostrovy dva, oba leží kousek od sebe. Každý z ostrovů bude obývat jedna skupina šimpanzů sestavená z nalezenců.

Na pět let trvající úsilí o navrácení šimpanzího sirotka do divočiny se můžete podívat v dokumentu Příběh šimpanzice Canelle na Primě PLAY.

(mih)

Reklama
Reklama