VIDEO: Za 39 let urazil Voyager 20 miliard kilometrů – a pořád ho máme na zápraží. Důvod zjistíte na Prima PLAY

Vzdálenosti ve vesmíru se vymykají jakékoliv zkušenosti. V dokumentu Odhalování vesmíru si na Prima PLAY trochu potrápíme představivost.
Odhalený vesmír - vesmírné síly

Když v roce 1977 vypouštěla americká NASA sondy Voyager 1 a 2, nepředpokládala, že jejich zdroje energie budou funkční i po téměř 40 letech provozu. Voyager 1 opustil sluneční soustavu už před třemi lety, v září 2013. Sonda se na konci září 2016 nacházela přibližně 20,4 miliardy kilometrů od Země. Díky její dlouhé pouti si můžeme udělat představu o obtížích, které by musel člověk překonat při cestě mimo sluneční soustavu. Ohromující vzdálenosti a rychlosti v kosmu nám přiblíží dokument Odhalování vesmíru na Prima PLAY.

Začít můžeme hned u našeho souputníka, Měsíce. Ten kolem Země obíhá slušnou rychlostí 3500 km/hod, přestože se z pohledu ze Země zdá, že se nehýbe. Podobné je to i s objekty na oběžné dráze. Raketoplán obíhající ve výšce 400 km nad Zemí letí ve skutečnosti rychlostí 27 000 km/hod, tedy 20krát rychleji, než vystřelená kulka. Pro představu se podívejte, jak by pozorovatel vnímal raketoplán letící těsně nad Zemí:

 

Od Slunce až na kraj světa

Kdybychom hypoteticky startovali ze Slunce a letěli lodí z programu Apollo přímou cestou k nejbližší planetě, zabrala by nám cesta k Merkuru 60 dnů. K Venuši by to trvalo už 112 dnů a k Zemi plných pět měsíců. Za další tři měsíce by přišel Mars. Na Jupiter bychom dorazili až dva roky po startu ze Slunce. Za další 2 roky by přišel Saturn a o 4 roky později Uran. A pokud bychom chtěli vidět Neptun, trvalo by to celkem déle než 13 let. K Plutu vzdálenému téměř 6,5 miliardy kilometrů bychom od Slunce letěli 18 let.

Kam dál? Za Neptunem se nachází nestabilní Kuiperův pás obsahující několik trpasličích planet včetně Pluta stejně jako miliony zmrzlých objektů a úlomků. Jde o zbytky zmrzlé planety z doby, kdy vznikala sluneční soustava, tedy před 6,5 miliardami let.

Voyager 1 byl vypuštěn v září 1977 a je stále funkční Foto: Voyager 1 byl vypuštěn v září 1977 a je stále funkčníFoto: archiv NASA/JPL

 

Voyager 1 letí už 39 let rychlostí 55 000 km/hod a teprve nyní se blíží k mezihvězdnému prostoru za Kuiperovým pásem (NASA vzdálenost sondy od Země zobrazuje v reálném čase). Za Kuiperovým pásem se pak nachází další oblast nazvaná Oortův oblak, která začíná ve vzdálenosti 740 miliard kilometrů od Slunce. Jde o jakousi vnější ledovou slupku sluneční soustavy, v níž vznikají komety s dlouhou oběžnou dráhou.

A co je za ním? Oortův oblak je tak velký, že se vědci domnívají, že se táhne celou třetinu vzdálenosti k Proxima Centauri, nejbližší hvězdě po Slunci. Ta je 4,3 světelného roku daleko. Voyageru by trvalo 1500 let, než by doletěl na začátek Oortova oblaku. K Proxima Centauri by to bylo dalších 80 000 let. To jsou stěží uchopitelné časové úseky. Vezměte si, že ještě před 416 lety v roce 1600 byl Giordano Bruno upálen na hranici proto, že se domníval, že hvězdy nejsou od Země všechny stejně daleko a jsou to vlastně vzdálená slunce s vlastními planetami, které kolem nich obíhají.

Mezihvězdná archa

Nejbližší hvězda je tedy 4,3 světelného roku daleko, to je 40 trilionů kilometrů. Jenže letět k ní s lidskou posádkou nedává moc smysl a vědci uvažují o jiném, bohužel vzdálenějším cíli. Tím je dvacet světelných let vzdálený červený trpaslík Gliese 581 v souhvězdí Vah. Podle vědců jej může obíhat planeta podobná Zemi. Co je na cestu k ní potřeba?

Pokud bychom za 10 let byli schopni postavit vesmírnou loď schopnou letět desetiprocentní rychlostí světla, protáhla by se cesta na mnoho generací. K hypotetické planetě by mezihvězdná archa letěla 200 let. Musela by být kilometry dlouhá, schopná poskytnout útočiště a obživu tisícům členům výpravy. Tak jako generace dělníků a otroků pracujících na stavbách pyramid nebo katedrál nikdy neviděly svá díla dokončená, ani děti našich dětí by nikdy nespatřily Gliese 581.

Tím to ale nekončí. Nejbližší sousedství naší Sluneční soustavy se táhne do vzdálenosti 5000 světelných let – a to je jen náš kout galaxie. Aby překonali tuto „sousední čtvrť“, museli by se lidé vydat na obří pouť v generační lodi. Ta by překonávala obrovské vzdálenosti vysokou rychlostí – pro cestu mimo naši galaxii bychom totiž museli nepředstavitelně zvýšit rychlost letu.

 

Naši galaxii – Mléčnou dráhu – tvoří stovky miliard hvězd a naše Slunce je jen jednou z nich. Vzdálené hvězdy se nacházejí triliony kilometrů od nás. Samotná Mléčná dráha je „tlustá“ 1000 světelných let a má 100 000 světelných let v průměru. Pro představu, v době psaní tohoto článku byl Voyager 1 vzdálený od Země necelých 36 světelných hodin. Po 39 letech putování vesmírem…

Další várku mírně deptajících faktů o velikosti vesmíru najdete na Prima PLAY v dokumentu Odhalování vesmíru – Vesmírné síly.

(mih)

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama