Napoleona porazilo v Rusku počasí – ostatně jako každou cizí armádu

Dosud žádná armáda, která se rozhodla dobýt Rusko, se nevrátila domů celá. Čingischán, Napoleon ani Hitler nedokázali zároveň zvítězit nad Rusy i jejich spojencem, „generálem zimou“.
Napoleonovo ruské tažení mělo být krátkou kampaní
Napoleonovo ruské tažení mělo být krátkou kampaní
archiv Prima ZOOM

V roce 1812 byl Napoleon pánem Evropy – vzdorovala mu jen Anglie, na kterou císař uvalil obchodní blokádu. Ruský car Alexandr I. byl od uzavření mírové smlouvy s Francií v roce 1807 formálně Napoleonovým spojencem, nepodporoval ale Napoleonovu expanzionistickou strategii a bez ohledu na jejich smlouvy dovoloval anglickým obchodníkům připlouvat do ruských přístavů.

Největší armáda Evropy

V létě 1812 se to Napoleon rozhodl rázně ukončit a 24. června překročila řeku Němen Grand Armée – Velká armáda. Největší armádu Evropy tvořilo půl milionu mužů, kteří spolu mluvili francouzsky, ale také italsky, německy, polsky, portugalsky a španělsky. Byla to armáda složená z dvaceti národností. Napoleon chtěl rychlé tažení, demonstraci síly, která by stačila k tomu, aby car Alexandr prozřel. Napoleonovu vojenskou kampaň sledujte v dokumentu Napoleonovo ruské tažení na Prima ZOOM.

Napoleonovo ruské tažení (1) - upoutávka
Napoleonovo ruské tažení (1) - upoutávka

Napoleon rychle postupoval na Moskvu především proto, že nově jmenovaný velitel ruských vojsk generál Michail Illarionovič Kutuzov zvolil taktiku spálené země a přímému boji se vyhýbal. Přesto se nakonec obě armády utkaly 7. září 1812 v bitvě u Borodina asi 110 kilometrů od Moskvy. Největší a nejkrvavější jednodenní bitvy napoleonských válek se zúčastnilo kolem čtvrt milionu mužů, na obou stranách jich padlo kolem 40 000. Kutuzov ustoupil a Napoleon měl volnou cestu k Moskvě, kterou bez boje obsadil 14. září.

Napoleon v Moskvě

Tím, že Napoleon dobyl Moskvu, stal se podle tehdejších zvyklostí válčení vítězem války a mohl v klidu vyčkávat na podpis mírové smlouvy. Ovšem představa, že císař Alexandr bude čestně kapitulovat, byla mylná. Ruský car nemohl na Napoleonovy nabídky přistoupit – byl by totiž okamžitě svržen z trůnu.

Moskva nebyla na podzim 1812 příliš útulným místem. Všude zuřily požáry, obyvatelstvo uteklo a blížila se zima. Zkáza, kterou požáry v Moskvě způsobily, byla obrovská. Víc než 60 % dřevěných budov lehlo popelem. Plameny, šířené větrem, řádily šest dní a spolykaly univerzitní knihovnu, paláce a divadla. Nespočet dřevěných staveb – domů, skladů, obchodů a kostelů – se změnilo na popel. Teprve následující prudké deště zkázu zastavily. Francouzské oddíly zatkly a postupně popravily tisíce skutečných nebo domnělých ruských žhářů.

Napoleon sice neprohrál žádnou bitvu, přišel ale o celou armádu
Napoleon sice neprohrál žádnou bitvu, přišel ale o celou armádu
archiv Prima ZOOM

Mezitím se Napoleonovy jednotky tábořící na předměstích zničené Moskvy staly cílem útoků polovojenských partyzánských jednotek tvořených hlavně desetitisíci kozáky.

Boji opotřebovaný Napoleon se 19. října rozhodl stáhnout se z Moskvy. Věděl, že by jeho armáda nepřipravená na zimu příští měsíce nepřežila. Zpět do Francie se vracela dlouhá karavana vozů napěchovaných kořistí – nábytkem, obrazy, koberci… Vojáci byli promíchaní s davy civilistů.

Ústup ve vlastních stopách

Napoleonův soupeř generál Kutuzov dosáhl skvělého vítězství už v okamžiku, kdy donutil Napoleona ustupovat ve vlastních stopách – dokonce i dějištěm bitvy u Borodina, k níž došlo o 52 dnů dříve. Zdejší mělké hroby byly často vyplavené dešti, všude ležela rozkládající se těla mrtvých vojáků. Cesta byla lemována zraněnými.

Na začátku listopadu přišla bez varování ruská zima a teploty spadly pod minus 20 stupňů. Koně neměli podkovy na led, klouzali a často padali. Vozy bylo nutné odlehčit, a proto z nich vojáci postupně vykládali kořist. Napoleon předpokládal, že své tažení ukončí za dva měsíce. Když se kampaň takto protáhla, ocitl se i s celou armádou v pasti.

Rozvrat Napoleonovy armády

Je prokázáno, že kombinace vyčerpání, stresu a chladu působí zhoubně na metabolismus vojáka. Dokonce tak, že i když přijímá denně ekvivalent 500 kcal, jeho tělo dokáže využít pouhý zlomek tohoto množství. Obtěžovací taktika Rusů spolu s počasím a omezenými příděly jídla urychlily problémy s podvýživou a zvýšily počty umírajících.

Muži mrzli, měli hlad a rozřezávali břicha opuštěných koní, aby si z jejich krve vařili jídlo. Morálka upadala a Rusové stále stupňovali své útoky. Francouzi prošli Smolenskem, který o několik týdnů před tím s velkou slávou dobyli, a pokračovali k řece Berezině. Car Alexandr vydal rozkaz na této řece Napoleona obklíčit a zajmout.

Zajměte mi Napoleona

Na západním břehu Bereziny čekal na Napoleona generál Pavel Vasiljevič Čičagov se 30 000 muži a stovkou děl. Ve stejnou dobu se k Berezině z východu a Napoleonovi v zádech blížil Kutuzov s 50 000 vojáky. Třetí ruská armáda tvořená 30 000 muži pod velením generála Petera Wittgensteina přicházela k řece ze severu. Jediný most přes řeku Rusové zapálili.

Napoleonovo ruské tažení 2 - most přes Berezinu
Napoleonovo ruské tažení 2 - most přes Berezinu

Napoleon ale Kutuzovův úmysl obklíčit ho prohlédl a nařídil 12 kilometrů severně od zničeného mostu postavit dva nové. Francouzští ženisté předvedli, že dokážou postavit most i v ledové vodě při mínus čtyřiceti stupních. Napoleon navíc nechal stavět ještě jeden most na dohled Rusů – ten sloužil jako návnada. Velkou armádu to ale stejně nezachránilo...

Po obou mostech přes Berezinu přešlo 26. listopadu 1812 postupně na západní břeh řeky asi 10 000 francouzských vojáků. Pod těžkými děly a vozy se ale mosty bortily a ženisté je museli v ledové vodě stále znovu a znovu opravovat.

Následující den 27. listopadu Rusové zaútočili, aby další ústup Francouzů znemožnili. Na mosty se hrnuly tisíce civilistů a opozdilců, mnozí z nich skončili v řece. Boje trvaly až do jedenácti hodin večer. Napoleonovi se nakonec podařilo zatlačit Rusy zpět a udržet oba břehy Bereziny, ale v noci Napoleon nařídil mosty spálit. Na východním břehu tak zůstalo 12 000 civilistů a asi 3000 vojáků, kteří se stali oběťmi kozáků.

Trosky Napoleonovy slávy

Ztráty byly ohromné, ale Kutuzovův plán se nezdařil – Napoleon, 2000 důstojníků, císařská garda a asi 7000 vojáků třem ruským armádám unikli. Napoleon sice neprohrál jedinou bitvu, ale prohrál celé tažení. Téměř půl milionu jeho vojáků buď zahynulo, nebo bylo zajato v Rusku. Když započítáme přeživší na Berezině a posádku v Litvě, překročilo zpět řeku Němen po půl roce necelých 30 000 mužů.

Přes 200 000 vojáků Velké armády zahynulo v bitvách, zimou, hladem a na nemoci a 150 000 vojáků bylo zajato. Mnozí zajatci skončili na Sibiři, další dostali od cara nabídku na občanství. Na ruské straně bylo 300 000 mrtvých, z nichž polovina padla v bojích.

Bitva na Berezině byla francouzským vítězstvím a Napoleon byl v roce 1813 schopen dát dohromady novou impozantní armádu. Ruské tažení bylo nicméně začátkem konce prvního francouzského císařství. O dva roky později Angličané zvítězili v bitvě u Waterloo a Francie se smrskla do hranic před rokem 1790. Tažení znamenalo i novou éru pro Rusko, které se stalo globální mocností.

Napoleonovu vojenskou kampaň sledujte v dokumentu Napoleonovo ruské tažení na Prima ZOOM.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama