Výročí: Objektivní rádiové vysílání i v dobách komunistické totality

„Volá hlas svobodného Československa, rozhlasová stanice Svobodná Evropa…“ To jsou první slova, která zazněla v éteru před 66 lety, kdy poprvé z Mnichova vysílalo Rádio Svobodná Evropa.
Rádio Svobodná Evropa
Rádio Svobodná Evropa
Petr Kadlec

Rádio Svobodná Evropa se velmi rychle stalo důležitým šiřitelem objektivních informací a svobodných myšlenek v jinak nesvobodné a komunisty okleštěné Evropě.

Televize neexistuje, musí vzniknout rádio

Po skončení druhé světové války a rozdělení světa na svobodný, demokratický a ten, který ovládaly despotické a nesvobodné režimy, vznikala i potřeba šířit objektivní a svobodné informace. Televize, v šíři vysílání tak, jak ji známe dnes, neexistovala, a tak nezbývala jiná možnost než založit rádio.

Termín „železná opona“ charakterizující hranici mezi státy západní Evropy a satelity Sovětského svazu, použil poprvé 5. března 1946 Winston Churchill při svém projevu na americké univerzitě ve Fultonu. Koncem února 1949 vznikla zpravodajská organizace „Rada svobodného Československa“ (Council of Free Czechoslovakia). V červnu téhož roku reaguje zastupující ředitel CIA Allen Welsh Dulles založením podobné organizace s názvem "Národní rada pro svobodnou Evropu" (National Committee for a Free Europe) a za přítomnosti Petra Zenkla, Jana Bervidy, Julia Firta a Ferdinanda Peroutky jsou projednávány první teze a programová náplň budoucího rádia. Julius Firt se také stal první zastupujícím ředitelem Svobodné Evropy a v roce 1951 byl jmenován zástupcem šéfredaktora newyorské redakce.

Mnichovská redakce – svoboda nejen pro Čechoslováky

Vysílání Rádia Svobodná Evropa (Radio Free Europe) bylo zahájen v Mnichově 1. května 1951. Prvních deset let až do roku 1961 byl ředitelem českého oddělení Ferdinand Peroutka. Redakce se postupně rozšiřovala a již během Peroutkova působení vysílala v celkem deseti jazycích 500 hodin týdně. V programové skladbě nechyběly pořady zaměřené na politickou, hospodářskou, sociální a kulturní situaci v zemích za „železnou oponou“.

1. března 1953 bylo v Mnichově založeno „Radio Liberty“ (Rádio Svoboda), které bylo zaměřené na vysílání pro národy v Sovětském svazu. První ředitelem byl jmenován Sergej Dubrovskij, která byl také jedním ze zakládajících členů emigrantského spolku "Americká rada pro osvobození od bolševismu" (Amerikaňskij komitět po osvobožděniju ot boševizma). Až do května 1959 vysílalo toto rádio pod názvem "Radio Osvobození" (Radio Osvobožděnija). Teprve později byl název změněn na „Radio Liberty“.

Změny po roce 1968

21. srpna roku 1968 bylo ČSSR přepadeno vojsky Varšavské smlouvy. Tato okupace spustila mohutnou vlnu emigrace Čechů i Slováků, během níž odešlo do zahraničí asi 440 000 lidí. Řada z nich se usadila v Německu a Rakousku nebo odešla do zámoří do USA, Kanady nebo Austrálie.

Československou sekci tehdy vedl dr. Jaroslav Ptáček, který se rozhodl nabídnout práci a uplatnění novinářům a publicistům, kteří byli nuceni opustit své domovy a odejít do emigrace. V redakci Rádia Svodná Evropa se tak objevili např. Josef Jedlička, Sláva Volný, Lída Rakušanová, básník Jan Diviš nebo písničkář Karel Kryl. Pecháček také ve spolupráci s americkou CIA založil pobočku Rádia Svobodná Evropa ve Vídni.

Špioni a atentáty

Vzhledem k tomu, že rádio bylo trnem v oku všem komunistickým totalitním vládám, nevyhnulo se špionážním aférám ani atentátům. Tehdejší ministr vnitra Rudolf Barák v první polovině 50. let minulého století neprozřetelně prohlásil: „... všechno, co se povídá v kantýně stanice, mám druhý den na stole…“ Proběhlo vyšetřování, na základě něhož došlo k odhalení pěti agentů československé rozvědky, kteří byli okamžitě propuštěni. První známým odhaleným špiónem, který působil v mnichovské redakci, byl polský historik Andrzej Czechowicz. V roce 1971 se nečekaně objevil v polské televizi a vyšlo najevo, že se jedná o kapitána státní bezpečnosti.

Bombový teroristický útok, který 21. února 1981 zničil budovu rádia a zranil tři její zaměstnance, si podle dostupných zpravodajských informací objednala rumunská tajná služba Securitate u Johannese Weinricha, který byl členem teroristické skupiny I. R. Sáncheze, přezdívaného Carlos. Ten pak celý útok provedl. Dopadnout se ho však nepodařilo.

V roce 1969 nastoupil do redakce rádia agent československé StB Pavel Minařík, který během svého působení v redakci předložil svým nadřízeným v Praze celkem tři návrhy na provedení bombového atentátu. Nic z jeho plánů však uskutečněno nebylo. Za své činy byl dokonce v roce 1993 souzen, ale vzhledem k tomu, že jeho konání nedosáhlo stadia přípravy k trestnému činu, byl propuštěn.

Zajímavé je jméno Tibora Zlocha, který byl od 18. prosince 1957 důstojníkem I. správy StB a měl krycí jméno Karel. Jako agent byl vyslán do Rakouska s úkolem podávat zprávy o aktivitách československých emigrantů. On se však přihlásil na americkém velvyslanectví a vstoupil do služeb CIA. Prezident Václav Havel ho na doporučení Ministerstva zahraničních věcí USA jmenoval velvyslancem v Argentině.

Rádio svobodná Evropa ve svobodném Československu

Rozhlasová stanice Svobodná Evropa ukončila svou činnost a vysílání v Mnichově 30. června 1995 a hned následující den bylo zahájeno vysílání z Prahy. 11. září 2002 bylo v americkém Kongresu rozhodnuto o ukončení financování vysílání Svobodné Evropy a neformálním nástupcem českého vysílání se stala stanice ČRo 6. Nic to však nemění na tom, že vysílání do nesvobodných zemí stále pokračuje a v současnosti vysílá stanice v celkem 28 jazycích více než 1000 hodin týdně.

Vzhledem k bezpečnostnímu riziku byla redakce přesunuta z budovy bývalého Federálního shromáždění do Strašnic na Hagibor, kde byla v roce 2008 postavena nová budova. Vysílání z nových prostor bylo zahájeno v lednu 2009.

Text: David Hainall

Památník v Chatyni

Výročí masakru v Chatyni – nacisté upálili celou vesnici

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama