Případ Caroline – akce, kdy Britové otevřeně napadli Ameriku. A na jejím území

Bitva, o které dnešní spojenci (pro jistotu) raději vůbec nemluví.
Parník Caroline padající z Niagarských vodopádů
Parník Caroline padající z Niagarských vodopádů
Michael T. Perry

V poslední době se hodně mluví o „preventivní sebeobraně“, aniž by bylo jasné, oč vlastně jde. Napadení parníku Caroline je přesně tou situací, na které lze tento pojem vysvětlit.

Kanadská revoluce

V roce 1837 nabyly snahy o nezávislost Kanady na Britské koruně vrcholu a došlo k povstání, jehož cílem měla být jasná, naprostá a hlavně nezpochybnitelná nezávislost. Američané, kteří o něčem podobném, tedy o vymanění se z britské nadvlády věděli své, logicky povstalce na severní straně hranice v jejich snahách všemožně podporovali. Pomoc se nesoustředila jen na verbální podporu, ale přes kanadsko-americkou hranici proudily i zbraně a potraviny.

Případ Caroline

Parník s půvabným ženským jménem Caroline byl americkou lodí plavící se na Niagaře, která tehdy i tenkrát byla nejen spojnicí, ale i hranicí mezi oběma zeměmi. Pravidelně zásoboval povstalce (podle britských kruhů odsouzeníhodné rebely) na kanadském ostrově, který byl základnou pro dobrovolníky, kteří odtamtud útočili na britské lodě. V noci 29 prosince roku 1837 britské jednotky překročily řeku směrem k ostrovu s cílem zničit Caroline a definitivně tak zastavit pomoc, jež povstalcům proudila touto cestou. Bohužel až během akce (v dnešním žargonu bychom řekli, že selhala práce rozvědky) se ukázalo, že zamýšlená akce nemůže dospět do zdárného konce, neboť Caroline se nenacházela na kanadském území a napadnout ji v amerických vodách by mohlo vyvolat v lepším případě nepříjemnou roztržku. Přesto však rozohnění Britové pod vedením kapitána Andrew Drewa překročili státní hranici USA, zaútočili na Caroline, zabili nejméně jednoho Američana, zapálili loď a poslali ji po proudu směrem k Niagarským vodopádům.

Následky

Útok měl nařídit Alexander McLeod, který byl následně zajat a souzen právě za zabití výše zmíněného námořníka. V době útoku sloužil jako šerif v kanadském Ontariu. Jeho vydání a omilostnění si poměrně razantně žádala Kanada s tím, že nešlo o jeho svévolnou akci, ale pracoval v nejvyšších intencích pro dobro své země. Po poměrně ostré diplomatické přestřelce nakonec k jeho vydání došlo. Ovšem předtím proběhla velmi silná diplomatická roztržka mezi USA, které si nechtěly nechat líbit vpád britských vojáků na vlastní území a zničení lodi, o ztraceném životu námořníka ani nemluvě. Padala silná slova o válečném aktu, nutnosti nahradit škody a zejména potrestat viníky. Velká Británie argumentovala tím, že právě potřeba sebeobrany a sebezáchovy jim dává právo zničit pirátské plavidlo na území USA.

Akce vyvolala obrovskou diplomatickou roztržku. Britský diplomat Henry Stephen Fox v dopise v dopise Johnu Forsythovi, třináctému prezidentu Spojených států amerických, rozhořčeně napsal: „Parní loď Caroline byla nepřátelskou lodí zabývající se pirátskou válkou proti lidu jejího Veličenstva ... bylo to za takových okolností, jež se už doufám nikdy neobjeví, je v pořádku, že loď byla ze strany jejího Veličenstva, napadena zajata a zničena“.

Dnes je Operace Caroline popisována a vyučována na diplomatických školách jako příklad tzv. preemptivní války či preemptivního úderu za užití síly, jež si klade za cíl eliminovat bezprostřední závažné hrozby v situaci, při níž není možné využít jiných prostředků k jejímu odvrácení. V tomto konkrétním případě nešlo použít nějaké diplomatické nóty či jiné vyjednávací metody na vysoké úrovni, neboť na hranicích byla situace již v plném proudu a fakt, že Caroline skutečně překračovala hranici s nelegálním nákladem, nikdo nepopřel.

Dnes už je tato 180 let stará událost jen historickou pomůckou o níž se ve „slušné“ americké společnosti moc nemluví. Vždyť Kanada a Amerika jsou jako prsty na stejné rukavici, spojenci a bratři, kteří měli spory v tak dávné minulosti, že už na to snad ani není potřeba vzpomínat.

Text: Topi Pigula 

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama