Papež nařídil strhnout kapli. Chtěl větší. Sixtinskou

Sixtinská kaple je nejznámější kaplí světa, pokladem architektury a dodnes živoucím symbolem křesťanské církve. Ale aby mohla stát, jiná musela ustoupit.
Model městského státu Vatikán

"Fresky, které tady obdivujeme nám představují obsah a souvislosti Zjevení. Pravda naší víry k nám tady promlouvá ze všech stran. Právě od ní převzal lidský génius svou inspiraci a k její podpoře ji oděl do formy nesrovnatelné krásy," zaznělo 8. dubna 1994 z úst papeže Jana Pavla II. Během mše vyzdvihoval poetiku a důležitost místa v němž se právě nacházel – v Sixtinské kapli.

Sixtinská kaple (Cappella Sistina) tvoří spolu s basilikou sv. Pavla zřejmě nejslavnější budovy Vatikánu. Obě v sobě ukrývají kulturní poklady nezměrné hodnoty, ale je jedním z prvků komplexu Vatikánských muzeí ve Vatikánském paláci. Nebyla vystavěna, jak by se dnešním žargonem řeklo, na „zelené louce“, tedy na místě nezastavěném. Naopak, proto, aby se mohla vztyčit k nebesům, musela být zbourána kaple jiná. Zkrátka pro potřeby papeže Sixta IV byla původně kaple Magna nedostačující. Chtěl větší, výraznější, honosnější... a to, že zůstala pojmenována po něm bezpochyby jeho egu zalichotilo.

podoba Sixtinské kaple z 15. století
podoba Sixtinské kaple z 15. století
wikipedie commons

Stavba kaple začala v roce 1475, ovšem nejprve musely být odstraněny zdi jiného svatostánku. Kaple Magna překážela místnímu stavebnímu rozmachu a nedostačovala plánovanému rozsahu bohoslužeb. Stavbu řídil a „stavební dozor“ prováděl florentský rodák, architekt Giovannino de Dolci (1435 - 1485). Na první pohled jde o jednoduchou stavbu s obdélníkovým tvarem. Délka 40,93 m, šířka 13,41 m a výška 20,7 m je sama o sobě úctyhodná, ale skrývá v sobějednu v podstatě neznámou podobnost. Je totiž podobná Šalamounovu chrámu v Jeruzalémě, za jehož zničením v roce 70 n. l. stáli Římané a jejich expanze. K dokončení Sixtinské kaple došlo v roce 1483 a zasvěcena nemohla být nikomu jinému než nejdůležitější ženě křesťanů, Kristově matce Marii.

Stojí za to připomenou, že „otec Sixtinské kaple“, Sixtus IV, byl nejen až do své smrti v roce 1484 hlavou katolické církve, ale zejména politikem stojícím za velmi kontroverznímOtec sixtinské kaple stál za zavedením inkvizice ve Španělsku, jež stálo životy tisíců nevinných lidí. Mnozí z nich zemřeli za krutých bolestí na mučidlech nebo plamenech hranic zapálených ve jménu a šíření křesťanské víry a lásky. Zároveň je jeho jméno spojováno se tzv. Spiknutím Pazziů, jež proběhlo roku 1478. Cílem mělo být svržení Lorenza I. Medicejského a snížení moci rodu Medici, za nímž stála nejen politické elita tehdejší doby, ale i obrovité bohatství.

Za svého života získal papež Sixtus IV obrovské zkušenosti, zejména v době, kdy užíval své původní jméno Francesco della Rovere. Sloužil nejen jako prokurátor františkánského řádu, ale i jako generál. Není divu, že mu později, už jako papeži, extrémně záleželo na zastavení turecké expanze, která hrozila zalít jižní a východní Evropu osmanským vlivem.

Každý detail, ať už stavební nebo umělecký (což je v mnoha bodech totéž) stojí za prozkoumání, neboť Sixtinská kaple je dodnes plně funkční a slouží nejen důležitým kázáním, ale právě v ní probíhá volba každého z nových papežů.

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama