Datujeme historii špatně? Jedna teorie tvrdí, že rozhodně

O dataci dějin jsme si zvykli nepochybovat. Copak by to mohlo být jinak? Přesto se však najdou i tací, kteří se se standardním výkladem nespokojí.
Plyne čas jinak?
Plyne čas jinak?
istockphoto.com

Ruský profesor Anatolij Fomenko se proslavil především jednou velmi kontroverzní a hlavním proudem historiků zcela odmítanou teorií. Jakkoli bláznivě nám může znít, je užitečné se o jeho Nové Chronologii dozvědět více. Pokud by se totiž časem ukázalo, že Fomenkovo datování historie lidské civilizace je přesnější nežli to současné, bez přehánění to otřese celými dějinami. V čem se jeho přístup liší?

Skutečná historie?

Za hlavní „viníky“ současného chybného pojetí času považuje Fomenko kronikáře a překladatele, kteří vlastně jen dokola opakují tytéž příběhy napříč dějinami. Dochází prý k lehkým úpravám ve jménech postav, zeměpisném určení a především období. Kvůli tomu známe stejné události uchopené několikrát jinak. Ve skutečnosti však prý nemůžeme žádné zdroje spolehlivě datovat dále než do 11. století. Fomenko samozřejmě zpochybňuje i archeologii a příbuzné vědy, jejichž datování podle něj vychází ze současného pojetí času, a je tudíž chybné.

Jak přesně vypadají Fomenkovy dějiny? Historie začíná zhruba v 9. století našeho letopočtu a o prvních dvou stovkách let téměř nic nevíme. 1. polovina 2. tisíciletí pak obsahuje většinu událostí, které známe. Ježíš prý žil ve 12. století a události Starého zákona jsou vlastně mladší než ty z Nového. Starověký Egypt a další tehdejší civilizace včetně antiky jsou výmyslem renesančních učenců. Až kolem roku 1500 se Fomenko se standardní datací shoduje a posledních zhruba 500 let tak podle něj probíhá stejně jako u oficiálního výkladu.

Fomenko není sám

Vedle řady příznivců z řad současné vědecké obce (především té ruské) známe i několik zajímavých postav historie, které lze považovat za předchůdce Fomenkovy teorie. Tak kupříkladu Jean Hardouin, francouzský vědec ze 17. století, podle něhož byla antická díla falešná a napsána benediktínskými mnichy ve 13. století. Jeho vysvětlení však byla stejně postavená na vodě jako ta Fomenkova – tvrdil totiž, že důkazy o těchto činnostech mnichů budou zveřejněny v dopise po jeho smrti. Jenže v Hardouinově pozůstalosti se žádný takový dokument nenašel…

Hlavním zdrojem inspirace se pro Fomenka stal ruský revolucionář Nikolaj Morozov. Během života byl vězněn celkem 25 let a postupně se začal zajímat o řadu vědeckých oblastí. Mimo jiné i o dataci dějin a přišel s teorií, že většina lidské historie je podvržená. Nejvíce ho zaujalo dění v blízkovýchodních civilizacích okolo přelomu letopočtu. Bez Morozovových poznatků by neměl Fomenko na čem své pojetí stavět.

Celá tahle teorie možná zní jako přitažená za vlasy a rozhodně neobsahuje natolik uspokojivé důkazy, aby s naším klasickým pojetím lidských dějin mohla otřást. Je však dobré si občas dovolit zpochybnit i to, co bereme jako naprostou pravdu. I pokud se nám totiž naše původní přesvědčení potvrdí, taková znovunalezená informace má dvojnásobnou hodnotu. Buďme proto i za podobné pseudovědecké teorie rádi, jakkoli k nim musíme přistupovat obezřetně.

Text: MS

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama