16 dětí Marie Terezie. Které se zapsaly do dějin nejvýrazněji?

Nejen významná panovnice, ale i velmi plodná žena. To byla Marie Terezie, jediná žena na českém trůnu. O Josefu II. či Marii Antoinettě jste nejspíš slyšeli. Jaký byl ale osud ostatních dětí?
Obraz Marie Terezie s dětmi od neznámého autora.
Obraz Marie Terezie s dětmi od neznámého autora.
Wikipedia commons

Marie Terezie se do dějin českých zemí zapsala řadou významných kroků a mimo jiné byla i jedinou panovnicí-ženou na českém trůnu. Její vladařské činy jsou předmětem školní výuky, my se ale podíváme na její úlohu matky. Ze školy si totiž nejspíše pamatujete, že během života stačila zplodit hned šestnáct dětí, z nichž některé se rozhodně nenechaly slavnou zahanbit a ovlivňovaly dějiny nejen střední Evropy. Ke cti rakouské arcivévodkyně slouží i fakt, že všechny děti měla se svým manželem, Františkem I. Štěpánem Lotrinským. Po jeho smrti v roce 1765 se začala oblékat pouze do černého a až do konce života v roce 1780 takto uctívala manželovu památku.

Letecký pohled na Hofburg, vídeňské sídlo habsburské monarchie (kolem roku 1900)
Letecký pohled na Hofburg, vídeňské sídlo habsburské monarchie (kolem roku 1900)
Wikimedia Commons/volné dílo

Seřadit děti slavné vladařky podle rozsahu jejich přínosu pro historii je možná příliš ambiciózní úkol, takže si všech 16 ratolestí proberme postupně.

Marie Alžběta (1737–1740)

Prvorozené dítě k nespokojenosti rodičů sice nebyl chlapec, ale přesto si holčičku velmi oblíbili. Zemřela však v pouhých třech letech.

Marie Anna Josefa (1738–1789)

Druhé dceři se říkalo Marianna a nikdy se nevdala. Částečně kvůli hrbu na zádech, který se jí objevil v 19 letech v důsledku tuberkulózy páteře, čstečně však i kvůli jejímu zápalu pro umění a vědu – do konce života se věnovala studiu botaniky a mechaniky. Výrazně se angažovala také v dobročinnosti.

Marie Karolína (1740–1741)

Ani třetímu dítěti nebyl dán do vínku dlouhý život. Za smrtí čerstvě roční holčičky údajně stály neštovice, ale tento důvod nebyl nikdy s jistotou potvrzen.

Josef II. (1741–1790)

Na čtvrtý pokus se to konečně podařilo a narodil se chlapeček, dědic trůnu. Přestože měl s matkou hodně napjaté vztahy, oba jsou dnes považováni za přední postavy evropského osvícenství. Během deseti let své faktické vlády (oficiálně byl císařem Svaté říše římské už od otcovy smrti v roce 1765, matka však měla vládu pevně v ruce) stačil provést několik klíčových reforem, které i přes nedostatky v realizaci znamenaly velký posun ve společnosti.

Josef II. byl prvním mužským potomkem Marie Terezie
Josef II. byl prvním mužským potomkem Marie Terezie
Wikimedia Commons

Mezi josefínskými reformami hraje prim toleranční patent, který rušil monopol katolické církve a umožnil i protestantským vírám či judaismu, aby byly oficiálně vyznávány. Plné zrovnoprávnění to sice ještě nebylo, ale podobný krok ve svobodě vyznání tu dosud nebyl. Dále došlo ke zrušení nevolnictví, jež bylo nahrazeno poddanstvím. Lidé tak získali řadu svobod, například odstěhování z panství bez souhlasu vrchnosti či možnost se ze závazku vykoupit. Nárůst vzdělanosti a průmyslová revoluce pak byly jasnými důsledky takového kroku. A mimo jiné i ustanovil povinnost používání příjmení, čímž systém jmen značně zpřehlednil.

Marie Kristýna (1742–1798)

Další dcera si nechala říkat Mimi a byla matčinou oblíbenkyní. Nejspíše proto, že se narodila ve stejný den jako ona. Navzdory tehdejším zvyklostem se mohla vdát z lásky a celoživotní rozmazlování ze strany její matky jí pořádně stouplo do hlavy. Mezi sourozenci byla hodně neoblíbená.

Marie Alžběta (1743–1808)

Šesté dítě dostalo jméno po tom prvním, a pokud jste pověrčiví, tenhle případ vás v tom jenom utvrdí. Marie Alžběta byla jako mladá dívka krásná a bavila každou společnost. Ve 24 letech ji však potkalo těžké onemocnění neštovicemi, které sice přežila, ale o svou krásu přišla. Nakonec se stala abatyší v Innsbrucku.

Karel Josef (1745–1761)

Veselý Karel byl o poznání společenštější než jeho starší bratr Josef, i proto ho měla matka radši. Jenže o mocenské souboje s průraznějším bratříčkem se Josef bát nemusel; Karel byl totiž další z obětí neštovic v rodině, zemřel v 16 letech.

Marie Amálie (1746–1804)

Černá ovce rodiny se musela vdát za Ferdinanda Parmského namísto svého vyvoleného Karla Zweibrückera a podle všeho v tomto svazku příliš lásky nebylo. I proto se angažovala v politické sféře, což se na tehdejší dobu zrovna nehodilo. S matkou měla velmi špatné vztahy a na vídeňském dvoře byla dlouhodobě nežádoucí osobou.

Leopold II. (1747–1792)

Třetí syn postupně zdědil, co mohl – Toskánsko po otci, snoubenku po bratru Karlovi a v roce 1790 i trůn po Josefu II. O panovnictví však zájem příliš neměl a nakonec zemřel po pouhých dvou letech své vlády. Se svou ženou však stačil mít šestnáct dětí, alespoň v tomto ohledu šel ve stopách své matky.

Během své krátké vlády musel hlavně vyřešit nepokoje vzniklé reformami svého bratra. Ty se samozřejmě nelíbily hlavně vyšším vrstvám, tedy šlechtě a církvi. Poměry v zemi i zahraničí se mu překvapivě rychle podařilo srovnat, než se však naplno pustil do vlády, nečekaně zemřel.

Leopold II. s rodinou
Leopold II. s rodinou
Wikimedia Commons

Marie Karolína (1748)

Opět zděděné jméno a opět smutný osud. Holčička žila pouhý jeden den.

Johanna Gabriela (1750–1762)

Tvrdohlavá dívka zemřela krátce před třináctými narozeninami a i tentokrát šlo o neštovice. Během života matce přidělávala vrásky hlavně kvůli svým fobiím, z nichž nejvýraznější byla hrůza z ryb.

Marie Josefa Gabriela (1751–1767)

A zase neštovice, ale tentokrát už naposled. Šestnáctiletá Marie po sestře Johanně zdědila ženicha, Ferdinanda I. Neapolského, ovšem kvůli děsivé nemoci se muž ani této nevěsty nedočkal.

Marie Karolína (1752–1814)

Potřetí totéž jméno, tentokrát už však dívka svou matku přežila. Ačkoli měla nezávislou povahu, její rodina pro ni naplánovala jinou budoucnost. Musela si vzít Ferdinanda I. Neapolského, dvakrát odloženého ženicha, a celý život strávit plozením dětí. Nakonec dokonce překonala svou matku, protože jich měla osmnáct! Ani politika jí však nebyla cizí, výrazně se angažovala proti Napoleonu Bonaparte. Přestože se ze všech dětí Marie Terezie dožila nejvyššího věku, ke své smůle zemřela předtím, než stačila vidět definitivní Napoleonovu porážku u Waterloo.

Ferdinand Karel (1754–1806)

Bez ambicí na vládnutí se chlapec oženil s modenskou princeznou a tento život mu v důsledku vyhovoval. Nemusel být zapojen do mocenských intrik a užíval si poklidného života s manželkou. Stál u zrodu rodu d’Este, jehož součástí byl o století později i František Ferdinand d’Este.

Marie Antoinetta (1755–1793)

Jak to říci… Marii Antoinettě zářná inteligence do vínku dána nebyla. Byla však krásná, a tak skončila v Paříži jako manželka budoucího francouzského krále Ludvíka XVI. Vedla značně rozmařilý život a i po svatbě byla ovlivňována matkou. Její život předčasně skončil na popravišti, v rámci francouzských revolučních změn skončila pod gilotinou necelý rok po svém manželovi. Její osud byl několikrát zfilmován, nejvýrazněji asi v roce 2006, kdy ji pod režií Sofie Coppoly hrála Kirsten Dunst.

Portrét Marie Anoinetty z roku 1775
Portrét Marie Anoinetty z roku 1775
Wikimedia Commons

Maxmilián František (1756–1801)

Z nejmladších dětí se stávají duchovní. Bez naděje na trůn poslednímu z dětí Marie Terezie nic jiného nezbývalo. Kariéru v církvi však udělal náramnou – byl kolínským arcibiskupem i biskupem v Münsteru. Stal se též velmistrem Řádu německých rytířů.

Nekonečná rodina

To byly tedy děti Marie Terezie. Ještě za svého života měla také několik desítek vnoučat, z nichž se řada jmenovala po ní. Konkrétně šlo o všechny prvorozené dcery s výjimkou dcer Marie Amálie, která své matce nemohla až do smrti přijít na jméno. Ať se na výchovné metody Marie Terezie díváme jakkoli, není sporu o tom, že udělala vše, co bylo v jejích silách, aby byla síla habsbursko-lotrinské monarchie zachována i po její smrti.

Text: MS

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama