Na vlastní kůži: Jak vypadá cesta kolem nejposvátnější hory

Zrychluje se tep i dech. Pozorně se dívám pod nohy. Je tma, chladivé ráno a právě jsem započal první den poutě kolem nejposvátnější hory světa. Tibetského Mount Kailash nebo také Gang Rinpočhe, což v překladu znamená Sněžný klenot.
Kailas - nejposvátnější z hor - za motlitebními raporky
Kailas - nejposvátnější z hor - za motlitebními raporky
Stanislav Zela

Můj chlapecký sen se splnil. První kilometry z Darčhenu ve tmě nás dovedou k bráně a pohledu na vrcholek hory s nastávajícím ránem již viditelným. Pohlížím na horu, která mě poslední léta vždy doprovázela dávkou silných emocí. Vstupní bránou procházím, zazvoním na zvon a vyhýbám se mrtvým zvířecím hlavám zavěšeným u stropu.

[[nid:]]

 

 

Nejtěžší z poutí

Někdo řekl, že je to nejtěžší pouť na světě. Nevím. Možná je to dílem nadmořskou výškou, kvůli níž je v ovzduší sotva polovina kyslíku. Každoročně tam někdo zemře. Nelze jít kdykoliv. To kvůli počasí a častým zavíráním této oblasti. Má cesta se vydařila až naposedmé. Šest předešlých expedic bylo z různých důvodů zrušeno. Před cestou i po ní se „děly věci“. I to patří k této pouti. Operace žlučníku krátce před odletem byla jen maličkost.

Kailás je nejposvátnější horou rovnou pro čtyři světová náboženství. Buddhisty, hinduisty, džinisty a bönisty. Na vrcholu sídlí bůh Šiva a jeho Parvátí. Na jeho úpatí pramení čtyři světové veletoky. Sám je otočen do čtyř světových stran, je ve tvaru pyramidy a chodí se kolem něj poutnický okruh.

Před léty jsem procházel gotickým labyrintem katedrály v Chartres. Nechtěl jsem si zážitek odbýt a cestu jsem si vychutnával. Nevěděl jsem, co nastane. Pak v samém středu labyrintu jsem zjistil, že cíl vlastně není. Jede se prostě dál. Tam to taky začínalo ve tmě a končilo světlem v chrámu. Podobně jako na himálajské pouti.

[[nid:]]

Člověkem nedotčený vrchol

Transhimálajský Kailás je pro mnohé středem vesmíru a dle Anagárika Góvindy osa spojující nespočetné světy, prochází touto horou. Buddhisté jej vnímají jako mandalu. Na tento vrchol nikdy žádný horolezec nevylezl. Reinhold Messner dostal zvláštní povolení od čínské vlády zdolat Kailas, ale odmítnul to. Zůstává tak i nadále nepokořeným sídlem bohů.

Projít 108 okruhů kolem hory zajistí člověku dle tradice osvícení. Číňané aktuálně nepouštějí na jeden z okruhů (vnitřní), zatímco vnější okruh je stále veřejnosti přístupný. Důvod neznal ani tibetský průvodce Pupu, který Kailás obešel již sedmdesátčtyřikrát.

Představa vlastní smrti

Celá pouť je jedna velká symbolika. Na počátku je to cesta životem. Smrtí se prochází a prožívá v místě zvaném Šivatsal. Zde je pohřebiště, kde poutníci zanechávají něco svého. Část oblečení, vlasy, nehty. Tibeťané, zde vleže prožívají svoji vlastní smrt, kdy si mimo jiné představují, jak bude jejich tělesná schránka po smrti rozsekána a darována supům. Dále kamenitá cesta vystoupá vzhůru k nejvyššímu místu. Tím je průsmyk Dolma ve výšce 5630 metrů. Na určitou chvíli se zhorší počasí. Pak už nastává fáze znovuzrození. Vidím jezero Milosrdenství. Na protějším vrcholu se tyčí pověstná Kamenná sekera. Ona má rozseknout to, co nás pojí s minulým životem. Ve velmi strmé a úzké cestě dolů najednou slyším křik. Otočím se a za mnou se řítí jak, který svým tělem a nákladem dokonale obepíná prostor kolem cesty. Spolu s ostatními uskakuji na poslední chvíli. Co je ale poslední chvíle pro člověka po smrtelné fázi v okamžicích znovuzrození?

Poslední kus cesty je fyzicky nejsnazší. Myšlenky se honí hlavou, v níž je aktuálně nejsilnější snová vzpomínka na noční vizi božské Matky Země a Milarepovu jeskyni s otiskem jeho ruky. Magická hora sama určovala, kam až můžu dojít, když už jsme byli tváří v tvář. Dovolila mi dojít až do konce. Jsem šťasten a s pokorou a vděčností říkám: „Děkuji Sněžný klenote.“

Text a foto: Stanislav Zela

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama